Pěšky se do svého cíle dostává docela dost lidí. Nejen, že často nerespektujeme chůzi vpravo, ale ještě si na špatné straně dokážeme zanadávat na ostatní, že by nám měli uhnout.

Občas si připadám jako hlupák, když jdu po chodníku po pravé straně a člověku jdoucímu proti mně, tedy na jeho levé straně, ještě uhnu, protože nechci vyvolávat konflikt s člověkem, který nezná pravidla a už z dálky se tváří pohoršeně, co dělám na straně, kterou si ON vybral k chůzi.


A stejně to vnímám i ve chvíli, kdy mám vstoupit do vozovky. Tam, kde jsou u přechodu semafory, si vzorně stoupnu a čekám, až na něm bude zelená. Jsou ale tací, co nerespektují ani světelnou signalizaci a vstoupí.

Myslí si, že si ho musí řidič všimnout a zastavit, protože ho přece nechce porazit. Jenže ve chvíli, kdy zprudka zabrzdí, aby ho neporazil, do něj zezadu narazí další auto. Člověk nerespektující pravidla se stává viníkem nehody.

Ale co tam, kde světla u přechodů nejsou? Musíme se rozhlédnout (vlevo, vpravo a pak zase vlevo) a pokud je volno, vstoupíme. Problém ale je, že si lidé špatně vykládají přednost chodce na přechodu. Není to absolutní přednost. Pokud vidíme, že auto bude co nevidět u přechodu, zůstaneme stát a počkáme. Řidič by měl zastavit, nebo aspoň přibrzdit, aby nás bezpečně pustil. Dost lidí se ale domnívá, že jak položí nohu na zebru, mají přednost ať je auto jak chce daleko. Neuvědomují si, že se stane nehoda, protože rozjeté auto i při dupnutí na brzdu má nějakou brzdnou dráhu a nezastaví se okamžitě na místě. Tudíž se stává viníkem nehody chodec!


Pravidel ale máme víc. Už ve škole nás učili, že když není chodník a my musíme jít po silnici, chodíme VLEVO. Tohle je pravidlo, které jsem neviděla už hodně dlouho dodržovat.

Abychom si to jako děti zapamatovaly, bylo nám řečeno, že musíme jít tam, kde uvidíme přijíždět na naší straně proti nám auto.

Spousta lidí chodí vpravo a ještě navíc v oblečení, ve kterém jsou špatně vidět. Za soumraku potkat člověka v tmavém oblečení, bez reflexních prvků a ještě na pravé straně silnice, je často problém. Chodec bývá často sražen.

V dnešní době se rozšířil jeden nešvar. Lidé neumějí být sami se svými myšlenkami, a tak chodí se sluchátky v uších, kdy jim poslech hudby brání vnímat přijíždějící auto zezadu. Vzhledem k tomu, že může např. objíždět překážku, najede vlevo a chodec se sluchátky neuhne včas.

Reflexní prvky jsou důležité, abychom byli viděni. Může se ale stát, že dojdeme k zatáčce s malým výhledem a slyšíme protijedoucí auto, které může jet blízko krajnice. Je jasné, že je tu vysoké riziko nehody. Proto ve chvíli, kdy se blížíme k tomuto místu, raději přejdeme na druhou, i když pro chodce špatnou stranu a projdeme zatáčku bezpečně. Pak se zase vrátíme zpátky vlevo.

Když vycházíme z domu, mysleme vždy na to, že se chceme vrátit zdraví. Proto respektujme pravidla, která byla vymyšlena tak, abychom my chodci byli v bezpečí před jedoucími auty.