Daň je zákonem daná platba fyzických i právnických osob plynoucí do veřejného rozpočtu. Slouží k plnění a zabezpečení všech funkcí státu.

Charakteristika daní:
·         Neúčelová platba – znamená to, že konkrétní daň stanovená v určité výši nemá financovat určitý konkrétní projekt. Stává se ale součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož se pak financují různé veřejné potřeby.
·         Neekvivalentní platba – fyzické a právnické osoby nemají nárok na určitou protihodnotu v takové výši, v jaké odvedly daň.
Základní funkce daní:
·         Fiskální (neboli akumulační) – znamená získávání finančních prostředků do veřejného rozpočtu.
·         Regulační – znamená to, že daně souvisí s určitou redistribucí, která zajišťuje, aby příslušných rozdělením vytvořených důchodů došlo k jejich lepšímu využití.
·         Sociální – znamená například poskytnutí určité slevy pro subjekty zaměstnávající osoby se zdravotním postižením.
·         Kriteriální – zohledňuje například bonitu půdy, která se řeší u pozemkových daní.
·         Kontrolní – tato funkce je uplatňována zejména u daně z přidané hodnoty.
Daňové principy:
·         princip prospěchu,
·         princip berní způsobilosti,
·         princip nedistorzních daní.

Základní požadavky na dobrý daňový systém:
·         Daňový systém by měl být efektivní, což znamená, že by daně neměly způsobovat velké distorze v cenách a užitku z různých druhů činnosti.
·         Daňový systém by měl mít pozitivní vliv na ekonomické chování subjektů. Daně by totiž neměly omezovat pracovní úsilí lidí, ochotu spořit či přijímat podnikatelské riziko.
·         Daně by měly být spravedlivé a měly by zajistit rovnoměrnější rozdělení důchodů, než které vyplývají právě z tržních podmínek.
·         Daně by měly správně působit na makroekonomické agregáty, tudíž mají vliv také na makroekonomickou stabilitu.
·         Měla by být zaručena právní perfektnost a tzv. politická průhlednost, to znamená, že poplatníci musí mít dostatek informací o tom, kde a v jaké výši daně skutečně platí.