Nejspíš je na ulici ani nepoznáte. Obyčejní chlapi jdoucí si za svými povinnostmi nebo radostmi, na schodech v metru nebo v restauraci. Tito lidé si ale prošli dlouhou cestu, než se stali tím, kým se cítili být odjakživa. Co všechno se staví do cesty transgender mužům, kteří se narodili jako ženy?
 
Pojem transgender znamená, že se genderová identita člověka neshoduje s jeho biologickým pohlavím. Žena se tedy cítí být mužem, chce se jako muž oblékat a chovat a i se jím biologicky stát. Transgender lidé často trpí nenávistí k vlastnímu tělu, nepřijímají některé jeho části.
Často trvá dlouho než si vůbec uvědomí, co je vlastně trápí, dokáží si to přiznat. Funguje to podobně jako coming-out homosexuálů.
Být „trans“ je vrozené, nemůže to tedy nijak ovlivnit výchova a ani vůle nebo rozhodnutí daného člověka.

Operace,která je tou medializovanou a propíranou stránkou touhy stát se mužem, není tím nejdůležitějším. Sebepřijetí, podpořené terapií a pochopením blízkých, vede ke spokojenosti, úplně stejně jako u cisgenderů (lidí, kteří se cítí být svým biologickým pohlavím).
Transgendeři chtějí být oslovováni správným zájmenem (on) a oblékat se, jak chtějí bez posměšků a nepříjemných pohledů. Na druhou stranu, někdo do operace chce jít.
Mohou být přitahování stejným nebo opačným pohlavím, sexuální orientace s genderem nesouvisí.
 
Co když někoho takového znám?
 
Ptáte se na potkání lidí, jestli si holí nohy? Genderová identita je podobně soukromá věc.
Pokud se jedná o vašeho přítele, se kterým se znáte delší dobu, jsou dobře míněné i mířené otázky na místě. Vyptávání na potkání je naproti tomu hrubě nezdvořilé.
Je-li vám transgender z nějakého důvodu nepříjemný, není třeba se nutit do bližšího kontaktu za každou cenu. Máte určitě právo i na svůj odmítavý postoj. Platí zde pravidlo žít a nechat žít.
Pokud se ale pokusíte o porozumění a toleranci, bude na světě zase o něco líp.